Vánoce se blíží nezadržitelným tempem, a proto jsem se rozhodla připravit článek o tipech na mé oblíbené knihy, které mě v posledních několika týdnech (možná několika měsících) očarovaly. Pokud tedy sháníte vánoční dárek pro nějakého knihomola, nebo pátráte po tom, co si přečíst, jste na správné adrese. Do Vánoc bych chtěla sepsat ještě 2. díl těchto tipů a třeba vám pomoci s výběrem té správné knihy. Tak jdeme na to!
Sice už se blíží 2. adventní neděle, ale určitě se mezi vámi najdou i ti, kteří si adventní věnec ještě nestihli vyrobit. A právě pro ty z vás tu mám návod, jak si takový věnec na poslední chvíli vyrobit. Tentokrát jsem vsadila spíše na přírodní tón, takže se nemusíte bát, že byste doma tyto potřeby neměli! Navíc je to vážně jednoduché, takže to zvládne každý.
S blížícím se koncem listopadu vám chci doporučit několik kosmetických produktů, bez kterých jsem na podzim neudělala ani krok. Některé kousky už jsem si pořídila po několikáté a myslím, že by se mohly hodit i vám. Tak pojďme na to.
Už delší dobu jsem pokukovala po nějakých "podzimních" očních stínech. Nakonec u mě zvítězila paletka matných očních stínů v odstínu Essential Mattes od Makeup Revolution London. Nejsem žádný extra velký znalec kosmetiky, ale musím říct, že jsem se trefila s výběrem dobře. V paletce najdete 12 odstínů, takže s jednou paletkou můžete vykouzlit hezké podzimní líčení.
Dnes bych vám chtěla představit skvělý projekt, v jehož středu stojí moje úžasnáprázdninová kolegyně Olinka z Českého rozhlasu. Právě v její hlavě vznikl totiž asi před rokem úžasný projekt Ježíškova vnoučata, který se letos pod záštitou Českého rozhlasu rozrostl do neskutečných rozměrů.
V pondělí ve 13 hodin byl projekt odstartován ve velkém a Ježíškova vnoučata (kterými se můžete stát snadno i vy) mohla začít plnit malá nebo velká (ale hlavně krásná) přání osamělým babičkám nebo dědečkům, kteří žijí v domovech pro seniory nebo v podobných zařízeních.
Skrze tento článek bych vám proto chtěla tento projekt představit, a pokud jste o něm ještě neslyšeli, určitě se podívejte na jeho webovky. Právě tam totiž najdete seznam přání osamělých babiček nebo dědečků, kteří si kromě zdraví přejí třeba ponožky, deskové hry nebo i něco většího.
Věnujte dárek nebo zážitek
Věnovat můžete skrze Ježíškova vnoučata jak dárek, tak třeba zážitek. Minulý rok si třeba jedna babička přála jízdu na motorce a to se jí taky splnilo. Zvláště teď před Vánocemi je ideální čas k tomu, aby se člověk zamyslel nad tím, co je skutečně důležité a alespoň na chvíli myslel na druhé. Ty, kteří jsou osamělí a naši pomoc potřebují.
Je neskutečné, kolik dobrých lidí se do projektu za těch několik hodin, co byl projekt spuštěn, zapojilo. Za pouhých 9 hodin se začalo plnit asi 2300 přání, což je asi 93 % z celkového počtu. A dvě už jsou dokonce splněná! Právě teď zbývá už jen 163 přání, které můžete pomoci splnit (ale stále přibývají další a další).
Koukněte na webovky - třeba najdete babičku a dědečka, kteří bydlí ve stejném městě jako vy. A kdo ví? Třeba v projektu najdete babičku nebo dědečka ze stejného města, jako jste vy, které/mu uděláte radost třeba jen tím, že si za ní/m půjdete popovídat a vezmete s sebou čokoládu.
Z vlastní zkušenosti vím, že lidem v domovech a podobných zařízeních totiž často chybí lidský kontakt, který nic nestojí a pro tyto lidi je velmi důležitý. I maličkost totiž může osamělým babičkám a dědečkům rozzářit život. Tak jim ho pojďme udělat hezčí!
Protože jsem člověk, co miluje kavárny a taky objevování nových míst, rozhodla jsem se vám čas od času (snad pravidelně) dávat tipy na kavárny, cukrárny, bistra nebo třeba restaurace. Vůbec nejčastěji se tu budou objevovat ty brněnské, ale pokud narazím na nějaké pěkné místo i jinde, vezmu vás ráda s sebou.
Dnes bych vám
ráda představila moje asinejoblíbenější bistro v Brně – Fresh
Fanatic. Narazily jsme na něj s kamarádkou úplně náhodou a od té doby se
sem opravdu rády vracíme. Fresh Fanatic Bistro se nachází na Kounicově 39,
takže sem v pohodě dojdete pěšky z České (úplného centra města) nebo
třeba z Konečného náměstí.
Každý z nás touží po lásce.
Po nikdy nekončící, nehynoucí, pravý, ryzí lásce. Po tý z pohádek, kterou
si každý z nás ve skrytu duše přeje. Po tý, která vydrží až do smrti. Někdo to křičí do světa, sdílí na
sociálních sítích, druhý si píše deníček a třetí to řeší s kamarádkou,
kamarádem, rodiči nebo sám se sebou…
Už od malička každá z nás
touží po princi na bílým koni, který nás zachrání z věže, obrátí náš
život (a vlastně celý vesmír) vzhůru nohama a bude nás milovat se vším všudy. Včetně těch chyb, který každá z nás má. I se všemi nedokonalostmi,
který k nám patří.
Každá z nás věří v to, že najdeme prince,
který nás bude milovat i přesto, že urážlivost a svým způsobem taky sobeckost
patří k našemu životu téměř dennodenně. A bude nás milovat i přesto, že si vůbec nepamatuje jméno filmu, tváře herců - a někdy ani děj filmu - týden po tom, co jsme se na něj spolu koukali (s výjimkou animáků). A bude nás milovat dál taky ve
chvíli, kdy se vedle nás poprvé probudí a poprvé nás uvidí bez make-upu. A nakonec se
mu tak stejně nejvíc budeme taky líbit. Bez make-upu, s rozscuchaným
drdůlkem a v pyžamu.
Madeiru jsme sice navštívili už v květnu, i přesto mi ale přišlo fajn shrnout naše cestování po tomto ostrově do takového malého povídání - na víc částí. Pokud totiž už přemýšlíte, kam příští rok na dovolenou, čtěte dál. Madeira je totiž opravdu nádherná! A ne nadarmo se jí říká - ostrov květin. A právě proto jsme si tento ostrov k procestování vybrali. V květnu jsou na Madeiře navíc proslulé květinové slavnosti - ale o tom zase v jiném článku.
Botanická zahrada Monte
Na Madeiru jsme přijeli ve středu. Apartmán jsme si zamluvili u jedné hrozně hodné paní přes Booking, protože hotely jsou na Madeiře v tomto období (kvůli květinovým slavnostem) opravdu hodně drahé. Bydleli jsme přímo v hlavním městě Madeiry - ve Funchalu. Na ubytování jsme měli vážně štěstí, měli jsme krásný byt s výhledem na Atlantický oceán, což mělo sice své výhody, ale i nevýhody - protože od oceánu foukal celkem studený vítr (a bylo celkem chladno).
O prázdninách jsme s L. (přítel) oba dva pracovali na plný úvazek, takže jsme měli čas jen na malé víkendové výlety. Na konci září jsme si to ale vynahradili a společně vyrazili už podruhé do jižních Čech, protože jsme si tuto část republiky vážně zamilovali ♥. Mám pocit, že tolik památek a míst, kam se podívat, nenajdete nikde v republice.
Minulý rok jsme společně prozkoumali hlavně okolí Českého Krumlova, tento rok jsme si vybrali Tábor a zase jeho okolí, do kterého jsme se taky (jak jinak) zamilovali. Počasí nám vyšlo vážně parádně, svítilo pořád sluníčko a tak jsme každý den chodili někam na výlety.
BRNO pro mě bude vždycky taková srdcovka. Město (a místo), kam se budu vždycky ráda vracet. Spousta zážitků a taky vzpomínek, za které jsem neskutečně šťastná. Brno pro mě vždycky znamenalo takový druhý doma. Tenhle semestr je ale něčím zlomový - takový můj nový začátek.
Poprvé tu jsem sama. Tak nějak mi tu chybí moje spřízněná duše. A je to všechno takový těžší. Nemám se ke komu vracet, trávím volný čas bloumáním po městě, kafíčkuju (máte tip na nějakou pěknou kavárnu v Brně?) a na byt se vracím spíš proto, že musím. Najednou tu na mě nikdo nečeká, nemám se s kým podělit o svoje radosti, starosti nebo o všemožný myšlenky, který mi pořád lítají hlavou. Na druhou stranu víc čtu (a chybělo mi to). Čtu po cestě do školy, v tramvaji, ve škole, v každý volný chvíli (dneska jsem třeba dočetla Osm od Radky Třeštíkové, což rozhodně doporučuji!).
Na každý špatný nový věci si musíme umět najít něco pozitivního. Takže? Víc čtu. Chodím do kaváren. Zařizuju. A taky se snad víc začnu věnovat blogu (jo, už to tu bylo několikrát, ale tentokrát to snad vyjde). Poznávám brněnský uličky. Víc si vážím těch společných víkendových chvilek ♥.
Psaní mi začalo celkem chybět. Možná taky proto, že momentálně od rána do večera točím a pak zase stříhám reportáže do školy a na psaní tak trochu nezbývá čas. Blog vedu zatím od desíti k pěti, haha. Poslední článek je z 18. července - a tak si dávám v březnu předsevzetí, že se zlepším a budu na blog psát častěji. Snad. Svoje myšlenky. Sny. Nezdary a úspěchy. Možná se taky potřebuji vypsat z toho všeho, co se kolem děje. Nebo se vrátit k něčemu, co bylo dříve součástí mýho každodenního života po několik let. A tak nějak mi to začalo chybět. Psaní a pak zpětný prohlížení toho, co se za poslední týdny v mým životě událo. A tak jsem zpátky. Nevím, jak dlouho mi tohle zase vydrží. To, že budu psát blog pravidelně, jsem si říkala už před půl rokem. Ale teď to zase tak cítím. Chybí mi to.
