pátek 20. října 2017

Co pro mě znamená láska?


Každý z nás touží po lásce. Po nikdy nekončící, nehynoucí, pravý, ryzí lásce. Po tý z pohádek, kterou si každý z nás ve skrytu duše přeje. Po tý, která vydrží až do smrti. Někdo to křičí do světa, sdílí na sociálních sítích, druhý si píše deníček a třetí to řeší s kamarádkou, kamarádem, rodiči nebo sám se sebou…

Už od malička každá z nás touží po princi na bílým koni, který nás zachrání z věže, obrátí náš život (a vlastně celý vesmír) vzhůru nohama a bude nás milovat se vším všudy. Včetně těch chyb, který každá z nás má. I se všemi nedokonalostmi, který k nám patří. 


Každá z nás věří v to, že najdeme prince, který nás bude milovat i přesto, že urážlivost a svým způsobem taky sobeckost patří k našemu životu téměř dennodenně. A bude nás milovat i přesto, že si vůbec nepamatuje jméno filmu, tváře herců - a někdy ani děj filmu - týden po tom, co jsme se na něj spolu koukali (s výjimkou animáků).  A bude nás milovat dál taky ve chvíli, kdy se vedle nás poprvé probudí a poprvé nás uvidí bez make-upu. A nakonec se mu tak stejně nejvíc budeme taky líbit. Bez make-upu, s rozscuchaným drdůlkem a v pyžamu.

neděle 15. října 2017

Co navštívit na Madeiře #1



Madeiru jsme sice navštívili už v květnu, i přesto mi ale přišlo fajn shrnout naše cestování po tomto ostrově do takového malého povídání - na víc částí. Pokud totiž už přemýšlíte, kam příští rok na dovolenou, čtěte dál. Madeira je totiž opravdu nádherná! A ne nadarmo se jí říká - ostrov květin. A právě proto jsme si tento ostrov k procestování vybrali. V květnu jsou na Madeiře navíc proslulé květinové slavnosti - ale o tom zase v jiném článku.

Botanická zahrada Monte

Na Madeiru jsme přijeli ve středu. Apartmán jsme si zamluvili u jedné hrozně hodné paní přes Booking, protože hotely jsou na Madeiře v tomto období (kvůli květinovým slavnostem) opravdu hodně drahé. Bydleli jsme přímo v hlavním městě Madeiry - ve Funchalu. Na ubytování jsme měli vážně štěstí, měli jsme krásný byt s výhledem na Atlantický oceán, což mělo sice své výhody, ale i nevýhody - protože od oceánu foukal celkem studený vítr (a bylo celkem chladno).  
 


sobota 7. října 2017

Projeli jsme jižní Čechy.



O prázdninách jsme s L. (přítel) oba dva pracovali na plný úvazek, takže jsme měli čas jen na malé víkendové výlety. Na konci září jsme si to ale vynahradili a společně vyrazili už podruhé do jižních Čech, protože jsme si tuto část republiky vážně zamilovali ♥. Mám pocit, že tolik památek a míst, kam se podívat, nenajdete nikde v republice. 

Minulý rok jsme společně prozkoumali hlavně okolí Českého Krumlova, tento rok jsme si vybrali Tábor a zase jeho okolí, do kterého jsme se taky (jak jinak) zamilovali. Počasí nám vyšlo vážně parádně, svítilo pořád sluníčko a tak jsme každý den chodili někam na výlety.

středa 4. října 2017

Zpátky v Brně.


BRNO pro mě bude vždycky taková srdcovka. Město (a místo), kam se budu vždycky ráda vracet. Spousta zážitků a taky vzpomínek, za které jsem neskutečně šťastná. Brno pro mě vždycky znamenalo takový druhý doma. Tenhle semestr je ale něčím zlomový - takový můj nový začátek. 

Poprvé tu jsem sama. Tak nějak mi tu chybí moje spřízněná duše. A je to všechno takový těžší. Nemám se ke komu vracet, trávím volný čas bloumáním po městě, kafíčkuju (máte tip na nějakou pěknou kavárnu v Brně?) a na byt se vracím spíš proto, že musím. Najednou tu na mě nikdo nečeká, nemám se s kým podělit o svoje radosti, starosti nebo o všemožný myšlenky, který mi pořád lítají hlavou. Na druhou stranu víc čtu (a chybělo mi to). Čtu po cestě do školy, v tramvaji, ve škole, v každý volný chvíli (dneska jsem třeba dočetla Osm od Radky Třeštíkové, což rozhodně doporučuji!).

Na každý špatný nový věci si musíme umět najít něco pozitivního. Takže? Víc čtu. Chodím do kaváren. Zařizuju. A taky se snad víc začnu věnovat blogu (jo, už to tu bylo několikrát, ale tentokrát to snad vyjde). Poznávám brněnský uličky. Víc si vážím těch společných víkendových chvilek ♥. 

A co vy? 

- jaká místa v Brně jsou vaše nejoblíbenější? 
- do jakých kaváren nejradši chodíte? 
- jakou knížku byste mi doporučili?




pátek 24. března 2017

Chybí mi to.


Psaní mi začalo celkem chybět. Možná taky proto, že momentálně od rána do večera točím a pak zase stříhám reportáže do školy a na psaní tak trochu nezbývá čas. Blog vedu zatím od desíti k pěti, haha. Poslední článek je z 18. července - a tak si dávám v březnu předsevzetí, že se zlepším a budu na blog psát častěji. Snad. Svoje myšlenky. Sny. Nezdary a úspěchy. Možná se taky potřebuji vypsat z toho všeho, co se kolem děje. Nebo se vrátit k něčemu, co bylo dříve součástí mýho každodenního života po několik let. A tak nějak mi to začalo chybět. Psaní a pak zpětný prohlížení toho, co se za poslední týdny v mým životě událo. A tak jsem zpátky. Nevím, jak dlouho mi tohle zase vydrží. To, že budu psát blog pravidelně, jsem si říkala už před půl rokem. Ale teď to zase tak cítím. Chybí mi to. 

pondělí 18. července 2016

Month in pictures #1


Založit si blog těsně před začátkem zkouškového, kdy jsem musela odevzdávat milion seminárek,  asi nebyl nejlepší nápad. Uznávám :D. Představovala jsem si, že budu na blog přidávat články pravidelně, ale nějak mi to nevyšlo. A tak další přidávám až teď. Snad se během prázdnin polepším a články budou častěji. Dneska jsem si pro vás připravila směsici fotek toho, co se mi za těch pár týdnů nahromadilo. A řekla bych, že se toho událo poměrně dost! 

sobota 7. května 2016

Maminkám (nejen) ke Dni matek.


Nikdy bych nevěřila, že druhý článek na blog napíšu asi až po čtrnácti dnech. Znovuobnovení blogu 3 týdny před koncem semestru nebyl vážně dobrý nápad :D. A tak místo plánovaných článků na blog píšu eseje, rešerše, četbu a další věci do školy. 

Tento článek bude věnovaný maminkám a také tomu, jak jim udělat radost (nejen) na Den matek. Maminky jsou v našich životech jedny z nejdůležitějších osobností (možná i úplně nejdůležitější), a tak bychom jim měli za jejich lásku čas od času poděkovat. A to nejen kvůli tomu, že je to napsané v kalendáři. Čím jim tedy udělat radost?

neděle 17. dubna 2016

Two years later...



Krásné ráno, odpoledne nebo večer! :) Dnes (vlastně včera) jsou to přesně dva roky, co jsem přestala psát blog. Měla jsem před maturitou, neměla na blog čas a vlastně mě to už ani tolik nebavilo. Poslední dobou (vlastně už docela dlouho) jsem si začala pohrávat s myšlenkou si znovu blog založit (ale pod jiným názvem a úplně od začátku) - začalo mi to totiž docela chybět. A tak tu je první článek, který je spíš takový povídací. 

Kdo tedy jsem? Jsem dvacetiletá holka studující svou vysněnou žurnalistiku a mediální studia v Brně. Doufám, že se ti na mém blogu bude líbit a pokud bys měl/a nějaký návrh na článek, šup sem s ním! A co tady vlastně můžeš čekat? Jelikož se nechci zaměřovat konkrétně na jednu oblast v blogování, bude to spíš takový lifestyle blog (takže všeho chuť) - kosmetika, různé recenze, recepty, móda, sport, zážitky, pocity, názory a bude to vlastně  i můj takový deníček.

Pokud mě budeš chtít kontaktovat, napiš mi na mail diarybypaji@seznam.cz. 

Mějte se krásně! 

Paji